• Zrní

    "Skupina Zrní ráda vystupuje na netradičních místech. Pro letošní jaro se rozhodla pokračovat v konceptu turné Černá hodinka a půl – tedy hrát fanouškům potmě, jen při svíčkách. „Plánujeme teď koncert v jeskyni, v kostelech, v divadlech nebo koncerty na místech spojených s Václavem Havlem, abychom jimi oslavili třicet let od sametové revoluce,“ poodhaluje další plány zpěvák Honza Unger."
  • Šuplíky textařů

    Když se říká, že každý je nahraditelný, neplatí to o Zdeňku Borovcovi. Jeho poetika a smysl pro rytmus byly jedinečné. A proto jeho písně jsou a budou stále hity
  • Výlety do zahraničí jsou fajn, Čechomor je jako cestovka

    Velké parkoviště, za námi nádherný buddhistický chrám, po levé a pravé straně se po kopcích táhla Čínská zeď. Zapadalo slunce, zeď se začala rozsvěcovat, v tu chvíli to bylo nejmagičtější místo, na jakém jsme kdy hráli. A když jsme odstartovali písničku Hruška, všiml jsem si, že Číňané zpívají s námi! Úplně se mi zastavilo srdce.
  • Ceny Classic Prague Awards jsou rozdány

    Jsem přesvědčen, že letošní výsledky vypovídají o vysoké úrovni současné klasické hudby a její světlé budoucnosti. Ocenili jsme úspěšné soudobé skladatele i hudebníky, ale také hudební tělesa nebo instituce, které dlouhodobě formují dobré jméno české kultury u nás a ve světě.
  • Dobyli svět

    Odmítli ji v pražském Národním divadle při vstupní audienci, v Drážďanech se vyjádřili, že je nemuzikální, v berlínském Theater des Westens se uchytila až při čtvrtém pokusu. Kdo by takovéto zvraty osudu vydržel?
  • Fámy a fakta

    Platím kapele, tak už nemusím platit autorovi.
  • Hrál jsem dokonce hymnu

    První etapa doby, kdy byl – při vší úctě ke všem těm skvělým hráčům, kteří kapelou prošli – hlavní instrumentální hvězdou Mišíkova ETC…, skončila osudným rokem 1982, kdy Vladimír Mišík dostal zákaz vystupování i nahrávání. Prý „až do úplného zapomnění“, řekl mu tehdy úředník totalitního státu.
  • Utěšené jazzové klubání

    V minulosti jsme si zvykli slýchat spíše stížnosti jazzových hudebníků na téma „kromě pár míst není kde hrát“. Potažmo negativní srovnávání jazzových klubů zdejších s těmi západněji a severněji položenými. Současný „chór“ jazzmanů zní většinou optimističtěji.
  • Odlišnost vnímám jako barvy

    Dětství mě tedy naučilo pokoře. Člověk ale stále čelí a bude čelit pokušením, která mu ji budou chtít narušit. Patří to k našim životům. Je to další z bojů, které musíme vést, abychom si udrželi podstatu toho, kým jsme a za co bojujeme.
  • Být symbolem nestačí, podléhají korozi

    Odehráli jsme spolu asi dvě stě koncertů a vždycky je to něčím překvapivé, každou chvíli si přitáhne nový hudební nástroj, na který se za pár týdnů naučí lépe než kdejací „mistři“, naše turné jsou plná výletů, po tenisu a běžkách teď u Merty frčí golf… aneb vždycky se zaručeně vrhne někam, kde ho nikdo nečeká.